Lze nevěru odpustit a ve vztahu pokračovat?

30.06.2018


Ani se nemusím ptát. Stačí, když se porozhlédnu kolem sebe a vidím spousty podvedených párů, které se snaží vztah všemožně lepit a napravovat. Ale je opravdu odpuštění tak všemocné?

Stačí říct pouze ,,promiň, mrzí mě to" a rázem je vše pryč?

Jak už jsem psala o článek dříve... každý jsme jiní. Lidé s různými potřebami a touhami, chtíčem, trpělivostí a vstřícností.. A podle toho se také každý chováme... Jsou lidé laskaví, chápaví a uznalí, a oproti tomu jsou lidé nekompromisní, hrdí a samolibí. A na základě toho dokážeme buď odpustit nebo odsoudit. Když někdo odpustí, je terčem výtek a posměchu. Jak slabý a hloupý byl. Když ale nevěrného partnera odsoudíme, dotknou se nás i slova vyčítavá, že mohli jsme se zachovat jinak a zvážit všechny možnosti. Potom máme hlavu jako pátrací balón a sami nevíme co je správné a co ne. Z nejmoudřejších článků na světě se dočteme, že je odpuštění boží dar a jen silný jedinec se dokáže povznést a odpustit. Na druhé straně z cosmopolitanu a podobně komerčních časopisů čteme, že by jsme měli být emancipovaní a neřídit se pocity druhých, ale svými vlastními.

Ale sami už nevíme co cítíme, protože jsme tak ostrouhaní ze všech mouder a motivačních projevů, které na nás skáčou ze všech stran, že je těžké rozpoznat jaké myšlenky náš mozek ve skutečnosti vytváří. Naše opravdové podvědomí se schovalo někam do hlubin kibernetického světa, který nikdy nebude skutečný.


Dříve jsme se od sebe dokázali alespoň částečně odlišit


V tom, co jsme chtěli. V tom, co jsme si mysleli. A teď se naše touhy a chtíče upnuly na jediné.

Mít nejlepší smartphone, nejhezčí holku a co nejvíce peněz za jakoukoliv cenu.

Už nehledíme na to, že iPhone má nejslabší fotoaparát, a i přesto, že rádi děláme fotky, zvolíme si ho za svůj, protože je to ikona mezi telefony. A přeci jen to nakouslé jablko vypadá na stole v kavárně mnohem lépe než Huawei. 

Že ta nejkrásnější holka nemá vyvinuté hemisféry tolik jako ňadra.


A že žádné peníze na světě se nevyrovnají radosti, kterou pociťujeme s milovaným člověkem.

A tak se upínáme čím dál více na materiální věci nebo lidi, a dokonce z toho máme radost.
Už se nedokážeme radovat z maličkostí s našim partnerem, ale hledáme pořád něco víc, co nám ve skutečnosti za námahu ani nestojí. Potřebujeme jen vnější krásu a uspokojení, které představíme veřejnosti a ukonejšíme tak svou vnitřní touhu po něčem co nám abstraktně vytvořil nynější svět.


Nevěra je složitá, a přitom tak jednoduchá ve své podstatě. Aby k ní došlo, není zapotřebí speciálních nástrojů a složitých postupů. A přeci jen, když ji člověk podlehne, při společném hledání cesty zpět zjistí, že je cesta velmi klikatá.


Proč jsem to všechno napsala?

Protože, když už se musíme vypořádat s něčím tak složitým jako je nevěra, neměli by jsme hledat odpovědi u příběhů ostatních. To co někdo dokázal odpustit, nemusí být lehké pro nás a naopak. Neměli by jsme svůj život srovnávat s životy druhých a myslet si, že stejné postupy nám vytvoří zcela totožný sled a podobné zakončení.
Na to jestli by jste nevěru mohli nebo měli odpustit neexistuje žádný návod ani rada. Každý jsme jiní, s jinými myšlenkami a pocity. Zcela jistě je důležité co bylo příčinou nevěry a potom záleží už jen na tom jak to cítíme. Zdali jsme také neudělali někde chybu a i přes nevěru nám partner stojí za její odpuštění. Nebo byla nevěra pouhou rozmařilostí a ani tisíc slov lítosti nenapraví co bylo poškozeno.

Neměli by jsme se ohlížet na to, co si myslí druzí. Pro každého z nás mají rozličné životní situace jinou důležitost, jiný význam a podstatu toho jak se s nimi vypořádáme. Měli by jsme dát na naše pocity, protože jsou jediné, kterým se dá doopravdy věřit. Ať už je v daném okamžiku život jakkoliv složitý a bolestivý, nenechte něčí zkušenost rozhodovat za Vás. Vaše srdce nejlépe ví jakou cestu zvolit, aby se mohlo opět uzdravit. I slepě zamilované, ale zraněné srdce Vám dokáže jasně signalizovat, že už toho více nezvládnete. Jen musíte dostatečně naslouchat.


Katka_H