Když setrváváme s nesprávným partnerem

09.03.2018

Jak spravedlivé je, že jsme pro někoho le femme fatale a on pro nás jen jedním z mnoha partnerů. Proč jsou lidé ochotni odevzdat celé své srdce a duši člověku, který jim není schopen opětovat ani půlku takového citu? Možná proto, že nás stále přitahuje něco co můžeme a musíme dobývat, i přesto, že by byl život o mnoho snažší a krásnější, kdyby se lidé nebáli milovat s otevřeným srdcem bez strachu z odmítnutí nebo zranitelnosti obnažených citů, které nic neskrývají. Proč je tak těžké opustit někoho, do koho jsme beznadějně zamilovaní, i přesto, že on nám své city neopětuje. Proč dostatečně netoužíme po tom najít člověka, který by nás obdařil stejnou láskou a vytrvalostí a setrváváme ve vztahu, ve kterém je jeden, co miluje více? Je to dnešní dobou. Dnešním svým způsobem zkaženým světem a tím, že se lidé obávají toho, že když našli někoho koho tak milují, i přesto, že on necítí to stejné, nezadaří se jim znovu nalézt stejnou lásku, kterou cítí, navíc opětovanou.

V současnosti se páry rády dělí na spokojitele a polepšitele. Je to jen tím z kolika problémy ať už všedními nebo zásadnějšími se musejí lidé v dnešní době vypořádat a na tak podstatnou věc jako je láska a mít někoho rád už zkrátka nezbývá dostatek prostoru ani sil, a tak se spokojitel smíří se svým partnerem. Nejlépe si na devíti z deseti negativních vlastností najde jednu pozitivní a tu vyzdvihuje k dobru ať už před okolím nebo sobě samým, aby se utvrdil ve vědomé lži.

Dříve byli lidé ochotni více riskovat a za pravou lásku bojovat, nerada nazývám dva lidé spřízněnými dušemi nebo pravou láskou, jen chci podtrhnout podstatu toho o čem zde píšu, a to tak, že by se měl dnešní svět trochu zpomalit, ale ne z globálního hlediska, ale v každém z nás samém. Ne nadarmo se říká, že vyrovnaný člověk nese klid jak v duši, tak i v životě a rozhodování v něm. Ať už mluvíme o práci, ústním konfliktu nebo při výběru partnera.

Stoik neboli duševně vyrovnaný člověk se tak dokáže rozhodovat na základě svých čistých a ničím neposkvrněných pocitů, dokáže rozhodovat sám za sebe bez možnosti působení vnějších vlivů, jako..

že má soused nové auto, měl bych si ho také pořídit, ikdyž na něj nemám. Všechny mé kamarádky už se vdaly, tak si nejspíš vezmu toho šmudlu od vedle, který po mně neustále kouká, jen abych pochodovala ve stejné lajně jako naverbovaný voják.

Krásný příklad za všechny je můj zážitek z pražského letiště, kdy obě křídla dveří byla funkční, tudíž se dalo procházet oběma stranami, prvních pět lidí vešlo pravou stranou, a tak se dalších 20 lidí ubralo stejným směrem. Moc jsem tomu nerozumněla a vydala se do prázdné části dveří, po pár váhavých pohledech, které jsem si obratem dozadu zkontrolovala se prvních pár odvážlivců vydalo za mnou a nakonec se dav lidí rozdělil na dvě půlky při čemž každá z nich procházela jinou částí dveří.

A tak je to i v životě, jako ovce sledujeme ty před námi, kteří neměli dostatek odvahy a sil na to, "šlápnout v životě vedle", nemyslím tím teď chybný krok, ale zkrátka krok do neznáma, který může přinést vytoužený cíl. Nebo také nemusí..., ale tak či tak buď zůstaneme stát na pevném bodě, který nám přináší určitou jistotu a druh bezpečí, ale nikdy nebudeme úplně šťastní nebo v dobrém slova smyslu šlápneme vedle, kdy to nejhůře dopadne tak, že se znova ocitneme na onom pevném bodě.

Nebo nakonec najdeme něco co nás bude činit doopravdy šťastnými.

Zkusme proto zpomalit ne ten svět okolo nás, ale uvnitř nás samých. Zhluboka se nadechnout a smířit se a ztotožnit se svou podstatou. Každý z nás má něco čím vyniká a o tuhle stránku naší osobnosti by jsme se měli opřít a rozvíjet ji, protože neexistuje nic více uspokojivého, co navíc zvyšuje naši sebedůvěru a lásku k nám samým než podpora a dělání toho v čem jsme dobří. Nebyli jsme stvořeni proto, abychom doplňovali něčí polovinu, ale abychom utvořili svůj vlastní celek. Až poté, kdy se sami poskládáme jako puzzle a vytvoříme kompletní obraz, který má jasné barvy a cíl a je si sám vědom své existence a k čemu vlastně slouží, teprve tehdy jsme připraveni k sobě začít skládat další díly. Tedy s čistou myslí si vybrat partnera a nespokojovat se s prvním dílem skládačky, který do nás úplně nezapadne, protože v téhle chvíli už víme proč na světě jsme, co od života chceme a tvrdě si za tím jdeme ztotožněni sami se sebou a tím, že budeme nadále spokojeni koexistovat se svým bytím do té doby dokud nenajdeme opravdu někoho s kým budeme šťastni.

Katka_H